Mikroventilace
O nutnosti větrání nově postavených či rekonstruovaných budov dnes již prakticky nikdo nepochybuje. Objekty jsou důkladně utěsňovány s cílem zmenšit tepelné ztráty. Z dobře izolovaných budov sice zbytečně neuniká teplo, není ale také odváděna nadměrná vlhkost ani jiné škodliviny. Objekty je však třeba řádně větrat, jinak v nich vzniká nezdravé prostředí, vzduch je přesycen vlhkostí, v místnostech se tvoří plísně a množí se bakterie nebo jiné mikroorganismy. Nezbytností se proto stává větrání řízené.
Stále častěji se setkáváme s úvahami o tom, zda je dostatečné větrání objektů pomocí mikroventilace. Vhodnost jejího použití závisí na mnoha faktorech.
Nejdříve ve stručnosti, co to mikroventilace vůbec je. Otočením kliky do tzv. 4. polohy dojde k vytvoření štěrbiny mezi rámem a těsněním. Okno je v takovém případě netěsné, štěrbina umožňuje proudění (výměnu) vzduchu. Tento způsob větrání by bylo možné přirovnat ke starým netěsným oknům, kdy větrání probíhalo přirozenou formou prostřednictvím tzv. infiltrace spárami (netěsnostmi oken a dveří).
Co musí být splněno, aby větrání probíhalo? Pro zajištění výměny vzduchu je potřebná určitá hybná síla. U řízeného větrání pohyb vzduchu zajišťuje ventilátor. U přírodního (gravitačního) větrání je pohyb vzduchu zajištěn díky rozdílu hustoty studeného (venkovního) a teplého vzduchu (uvnitř budovy). Teplý vzduch (a s ním i přebytečná vlhkost a škodliviny) odchází z objektu větracím kanálem (komín, větrací šachta) úměrně tomu, jak se studený (čerstvý, suchý) vzduch dostává do objektu díky netěsnostem. Intenzita výměny vzduchu je však závislá na okolních podmínkách např. rozdíl teplot (čím vyšší je rozdíl teplot, tím vydatnější větrání), vítr (posiluje nebo oslabuje přirozené větrání).
Používání mikroventilace je spojeno s určitými výhodami:
- při pootevření okna do pozice mikroventilace není třeba pamatovat na otevírání a zavírání oken. To je nespornou výhodou oproti klasickému větrání otevřenými okny, kdy je nutné několikrát denně všechny místnosti krátce, ale intenzivně vyvětrat,
- nedochází k prudkému poklesu teploty vzduchu v místnostch jako u větrání plně otevřenými okny.
Mikroventilace ma však i své nevýhody:
- v teplých obdobích za bezvětří dochází jen k minimální míře větrání,
- při velkém rozdílu vnitřní a vnější teploty nebo za větrného počasí může být větrání příliš intenzivní - nežádoucí energetické ztráty,
- v zimě dochází k neustálému nežádoucímu ochlazování ostění - zvýšení nákladů na topení,
- není možné regulovat ani kontrolovat intenzitu větrání, je závislá na povětrnostních podmínkách,
- v různých místnostech se intenzita větrání liší (závisí např. na směru větru či orientaci oken ke světovým stranám).
Je těžké najít optimální hranici mezi dostatečnou mírou větrání a úsporou nákladů na vytápění. Dá se však říct, že samotná mikroventilace dostatečné větrání objektu nevyřeší, je však vhodným doplňkem větrání otevřenými okny. Východiskem může být instalace systému nuceného větrání s rekuperací tepla, který dokáže regulovat intenzitu větrání podle potřeby objektu.